Neobjasněný děsivý případ Dita a Kamila, místo činu, tělo Kamily, část vlevo, nohy Verified

 Neobjasněný děsivý případ Dita a Kamila, místo činu, tělo Kamily, část vlevo, nohy

Blížil se konec roku. Důchodce Jaroslav Zajíček byl horlivým členem mysliveckého sdružení. Bydlel v Ostravě-Porubě, rád chodil do míst, kde za sídlištěm začínala příroda. Během vánoční vycházky na svatého Štěpána zahlédl v místním lesíku běžet vlka. Hrdě ohlásil tuto událost místním ochranářům přírody, ale zakrátko pochopil, že mu ti mladí cápkové moc nevěří. Zatvrdil se a začal do lesíka chodit se svým psem každý den. Ono se ještě ukáže, kdo má pravdu! „Dnes, tedy 29. prosince 1991 odpoledne, jsem procházel kolem rokle s nízkým porostem stromů. Přímo v rokli jsem od Vánoc ještě nebyl, ale chodil jsem denně kolem. Najednou jsem si všiml, že tam leží zasněžené lidské tělo. Vypadalo jako gumová panna, ale musel to být člověk, protože bylo vidět oko a otevřeným hrudníkem koukaly vnitřnosti!“ • • • S ohledáním místa činu začali kriminalisté krátce před pátou od-polední, tedy už za tmy. „Použito umělé osvětlení. Teplota nula stupňů Celsia, zem pokryta sněhem… Mrtvola ženy se nachází v porostu deseti stromů, které jsou v kruhu. Tělo leží na zádech, ruce má rozpažené, hlava vytočena vpravo, nohy natažené. Spodní část těla je obnažená, kalhotky, punčocháče i elastické kalhoty jsou staženy dolů ke kotníkům. Obě kozačky jsou sundány a volně položeny na chodidla v bílých ponožkách. Hrudník otevřen, hrudní koš chybí, spodní část těla je obnažená. U pravé ruky chybí zcela zápěstí, levá ruka je vtažena do rukávu, po vy-tažení ruky z rukávu je zjištěno, že levá paže je obnažena až na kost, chybí svalovina a měkké části těla, zbytek ruky od zápěstí chybí.“ Poslední poznatky zněly velmi znepokojivě. Postarala se o tak výraznou devastaci šelma? A jaká? Ta v kožešině, nebo jiná, horší, v lidské podobě? Dodatečným ohledáním místa činu, které proběhlo druhý den dopoledne, tedy už za světla, našli detektivové z mordparty v širším okolí mrtvoly obě rukavice Faitové, drobné kousky textilií, dále chomáče vlasů a zbytky lidské tkáně. Zato jako by se vypařila kabelka s doklady oběti, zřejmě ji pachatel odnesl z místa činu. Tentýž den, tedy 30. prosince 1991, se konala také pitva, provázená značným očekáváním. O totožnosti oběti neměl nikdo vzhledem k prvkům a kombinaci oblečení, ale především k výsledkům stomatologické prověrky pochyb. Podle soudních lékařů bylo příčinou smrti udušení, s největší pravděpodobností pachatel oběť zardousil. Nabízela se rovněž možnost škrcení, ale vzhledem k tomu, že znalci neobjevili strangulační rýhu po škrtidle, přiklonili se kriminalisté k tornu, že vražednou zbraní byly pachatelovy ruce. Krátce před smrtí neměla Faitová nechráněný pohlavní styk, poloha těla i jeho obnažení ovšem svědčily pro sexuální manipulaci s obětí.

V expozici kauzy vytýčili znalci pomyslný trojúhelník, vytvořený těmito vrcholy: A) předpokládané místo napadení pachatelem B) místo nálezu mrtvoly C) bydliště oběti. Trojúhelník je přibližně rovnostranný a každá z jeho stran má délku cca 100 m. V době činu byla tma, sněhová pokrývka zhruba 5 cm, teploty s min i mem kolem -15 stupňů Celsia. Až, do dopoledne následujícího dne byla mlha. V 00.40 hod. právě začínajícího dne 12. prosince 1991 vystoupí Faitová u obchodního střediska Duha z nočního autobusu. je to jediná logická zastávka na nejkratší cestě k jejímu bydlišti. V 00.45 hod. přichází do prostoru mezi ulicemi Sekaniny a Schmidkeho, do místa předpokládaného napadení, odkud také svědkové zaslechli ženský jekot. Tolik zopakování již známé expozice vraždy. A jak si odborníci představovali pachatele? Vražda Faitové znamenala sexuálně deviantně motivovaný čin agrese muže vůči ženě, provedený s razancí a velkou silou, s využitím noční tmy a mlhy, s pozdějším odpreparováním přední stěny hrudníku s prsy a oddělením obou rukou v zápěstí. To vše vede k představě o jednání nekrofilního sadisty. V tomto případě lze počítat s dospělým mužem ve věku 20-35 let. Podle svědků by se napadená nenechala jen tak přepadnout. Z toho lze usuzovat, že prudkost a síla útoku byly značné, napadená žena nestačila ani dlouho volat o pomoc, natož se bránit. Pak se dá uvažovat o svalově dobře vybaveném jedinci, nejpravděpodobněji atletického typu. Značnou sílu musel vyvinout nejen při útoku, ale také při rychlém vlečení bezvládné nebo už mrtvé oběti na poměrně velkou vzdálenost, neboť mu hrozilo, že v otevřeném a zabydleném terénu sídliště může potkat dalšího nočního chodce, resp. nežádoucího svědka. Je velmi pravděpodobné, že pachatel byl seznámen s terénem. Buď vyčkával na náhodnou oběť, nebo měl vyhlídnutou právě Faitovou a věděl o jejích návratech nočním autobusem i s předpokladem, že tentokrát ji nebude doprovázet přítel Kubalák. Obě možnosti shod-ně naznačují, že v Ostravě-Porubě má pachatel bydliště nebo má ke zdejšímu místu vztah. „Odpreparovaný kus kůže s podkožím a svalstvem, s ženskými prsy, přivádí znalce k představám, že si pachatel opatřil fetiš. Stejně lze zhodnotit odpreparování rukou oběti. Obojí sloužilo pachateli k pozdějším masturbačním praktikám na jiném místě, kde mu uŽ, nehrozilo vyrušení neboprozrazení, například ve vlastním byté. Nelze vyloučit ani kanibalistické praktiky s tkáněmi mrtvé. Všech-ny tyto okolnosti potvrzují verzi s pachatelem coby nekrofilním sadistou. V tom případě je třeba v osobě pachatele vidět jedince nesmírné nebezpečného pro společnost, s nutností intenzivní ústavní sexuologické léčby. Navíc jde o jedince, u něhož lze v nepříliš vzdálené budoucnosti očekávat opakování agrese nekrofilně sadistického typu.“ Z toho, jak zkušeným způsobem si pachatel počínal při odstraňování hrudníku i rukou, tj. použil míst anatomicky nejvhodnějších, znalci usoudili, že vrah je dobře obeznámen se stavbou lidského těla, rozhodně lépe než běžná populace. Nelze tedy vyloučit, že by bylo záhodno hledat jeho profesi mezi pracovníky pohřebních služeb, prosektur, jatek a podobně.

Pravděpodobně nejznámější a zároveň nejhrůznější kriminalistický „pomníček“ 90. let – dodnes nevyřešená vražda pohledné mladé dívky, která měla celý život před sebou.

Dita Hrabánková (1971), pohledná tmavovláska z Prahy, pracovala po maturitě na gymnáziu jako úřednice ve větší stavební firmě a zároveň se zdokonalovala v angličtině a italštině. Počátkem 90. let prožívalo cestování jak na dovolené, tak cesty za prací doslova boom a jednadvacetiletá dívka, která žila pouze se svou maminkou, se chystala do Itálie co by au pair, aby si vydělala na pozdější vysokoškolská studia. Následovala by tak stovky jiných mladých a podnikavých děvčat, které se vydaly do světa takříkajíc na zkušenou.
Nemilosrdný osud či spíše bezcitný, krutý vrah tragicky přerval nejen Ditiny sny, ale bohužel i její život.

9. června 1992 dopoledne bylo v Průhonickém parku zcela náhodně objeveno devastujícím způsobem zohavené ženské torzo zavražděné Dity, kterou maminka pohřešovala již od 27. května. Vzhledem k tomu, že její dcera byla velmi slušná a zodpovědná a lehkomyslný útěk z domova byl tedy nepravděpodobný, obávali se všichni toho nejhoršího, což se také bohužel potvrdilo.

Z výpovědí zdrcené mámy, která přišla o to nejdražší, známých a přátel si kriminalista Stanislav Plocek, jenž byl hlavním vyšetřovatelem této hrůzné vraždy, poskládal mozaiku posledních hodin života nešťastné dívky.

Právě 27. května se Dita doma svěřila, že jde na schůzku s neznámým, ale sympatickým světlovlasým mladíkem, který se jí představil jako Marek, který však nikdy nebyl objeven a ani se jako svědek nepřihlásil. V podvečer tedy vystoupila v Holešovicích na zastávce poblíž Koh-i-nooru a možná se setkala se svým vrahem – veškeré stopy zde totiž končí.

Celá tragédie byla od počátku jakoby obestřena tajemnými, až rituálními symboly – ubohá oběť byla doslova vykuchána! Také profesor Jiří Štefan z Ústavu soudního lékařství na Královských Vinohradech, který prováděl pitvu, potvrdil s určitostí, že vrahem musel být člověk se značnými anatomickými a medicínskými zkušenostmi. Kriminalisté tehdy vyslechli a pochopitelně i prověřili téměř 2000 lidí z celé republiky – pitevní laboranty, sanitáře, veterináře, ale i řezníky – pachatel však zůstával i nadále neznámý.
Hrůzný zločin, vykonaný na pohledné mladé dívce a pachatel, který spravedlnosti unikal, zavdávali veřejnosti a především senzacechtivým médiím domněnku, že se jedná o dílo satanistů, případně o obchod s lidskými orgány. Tato možnost se v dalším šetření zdála jako velmi pravděpodobná, protože agentura, která Ditě zajišťovala práci v Itálii, na ni měla velmi nestandartní lékařské dotazy (krevní skupinu, HIV vyšetření apod.), což se však později nepotvrdilo, ale ani nevyvrátilo.

Novináři poukazovali na to, že v novodobé historii se jedná o výjimečný a ojedinělý případ, ale podobná tragédie se odehrála o téměř půl roku dříve v Ostravě – Porubě.

Tehdy 12. prosince 1991 zmizela jiná mladá žena, pohledná dvaadvacetiletá Kamila Fajtová (1969-91), rozvedená číšnice s tříletým synem. O dva dny později nahlásila Policii její zmizení také matka, ke které se po rozvodu mladá žena nastěhovala.

Stejně jako v případě Dity našel i Kamilino zohavené tělo náhodný pejskař v lesíku od jejího bydliště, co by kamenem dohodil. Stejně jako v pražském případě se rozjelo policejní pátrání, kdy se prvním podezřelým stal Kamilin přítel, se kterým se oné osudné noci vracela autobusem z jiné části Poruby. Velmi na něj poukazoval fakt, že se právě v MHD spolu pohádali a mladý muž uraženě vystoupil o několik zastávek dřív a Kamilu nechal jít domů samotnou. Další šetření však prokázala jednoznačně jeho nevinu a třebaže několik lidí slyšelo v okolí panelákového sídliště Duha právě té noci volání o pomoc, nikdo Policii nezavolal ani jinak nepomohl. A bylo to, jak se později ukázalo, opravdu poslední zoufalé volání umírající Kamily, kterou bezcitný vrah nejen zabil, ale i vykuchal. Jenže stejně jako v pražském případě uvízlo vyšetřování na mrtvém bodě a plukovník Valerián, který případ vyšetřoval, připustil možnost, že zde si deviantní pachatel navíc i ukojil touhu po fetiši – Kamile totiž kromě některých vnitřních orgánů chyběly i ruce!

Strašlivé, brutální a téměř shodné vraždy dvou mladých, krásných dívek v rozmezí půl roku pochopitelně naváděly kriminalisty na domněnku, že jde možná o jednoho a téhož pachatele, který vyhledává své oběti ve větších městech, avšak po mnoha šetřeních se tato možnost téměř vyvrátila, pouze se potvrdilo, že i zde se jedná o sadistického vraha se značnými anatomickými znalostmi.

V policejním sítu vyšetřovaných tehdy uvízl i mladík Petr Š.(1964-98), známými přezdívaný Chirurg!, který byl již několikrát trestaný za sexuální agresi a který navíc neprošel ani detektorem lži. S velkou pravděpodobností to nejspíš byl pachatel, ale policisté neměli dost přímých důkazů, kterými by ho usvědčili a tento deviant, který navíc propadl drogám, spáchal v Německu r. 1998 sebevraždu – své děsivé tajemství (pokud je měl) si vzal do hrobu.
K této verzi se přikláněla i jeho bývalá manželka, která investigativnímu novináři Stanislavu Motlovi, jenž připravoval dokument o obou obětech, poskytla podrobné svědectví, bohužel ani tohle k jednoznačnému prokázání viny Petra Š. nestačilo. Třebaže „Chirurg“ byl blonďák, třebaže často cestoval i do Prahy, ale i do Německa, třebaže měl prokazatelně značné anatomické znalosti, třebaže byl deviantní sadista – nikdy se nenašel ani jediný přímý důkaz či souvislost s vraždami!

Uplynulo již více než dvacet let od tragického úmrtí obou mladých, krásných dívek, Ditě ani Kamile už nikdo nikdy život nevrátí.Je však skutečný pachatel po smrti nebo ještě někde chodí mezi námi? Podaří se vůbec ještě tyto děsivé a záhadné vraždy vyřešit nebo nebo se Dita a Kamila navždy stanou novodobým pomníčkem jako prvorepubliková vražda Otýlie Vranské?

Zdroj, odkazy:

https://www.fdb.cz/